Pro maminky

Školské zákonodárství stanovuje nástup do prvního ročníku základní školy jednoznačně všem dětem, které nejpozději 31. srpna dosáhly šesti let. Vzhledem k tomu, že se tempo vývoje jednotlivých dětí nedá vtěsnat do omezujících předpisů, život si již dřív vypomáhal tím, že podle okolností a potřeb škola akceptovala i děti mladší, zatímco jiné nechávala ještě rok doma ?dozrát? přesto, že už měly podle zákona jít do školy. Od šedesátých let minulého století dostávají odklady školní docházky i předčasné vstupy do školy formálnější podobu a v průběhu času se tyto možnosti objevily i v předpisech. Zatímco odklad školní docházky byl umožňován dětem v rozpětí celého ročníku (v určitých obdobích bylo možné ve zvlášť závažných případech zdravotního postižení udělit i dva odklady), předčasný vstup do první třídy mohl být povolen pouze dětem narozeným do 31. 12. Přestože podle jednoduché logiky by měl být poměr přibližně 2 ku 1 ve prospěch odkladů, počty odkladů postupně dramaticky narostly až ke čtvrtině populace, naproti tomu nešestiletých žáků nastupovalo do škol jen minimálně. Jednak rodiče o tuto možnost příliš nežádali a současně odborníci (zejména psychologové) byli ke vstupu nešestiletých dětí do základní školy vždy velmi zdrženliví. Obě skupiny nechtěly riskovat neúspěch dítěte. Vcelku dobře reflektovaly situaci v českém školství, které nemělo příliš pochopení pro odlišnosti dítěte. Nedávná novela školského zákona přinesla velkou změnu v tom, že do první třídy mohou po splnění určitých podmínek nastoupit i děti, kterým bude šest let až 30. června, tedy na konci školního roku.

Opatření pro mladé génie?

?Povinná školní docházka začíná počátkem školního roku, který následuje po dni, kdy dítě dosáhne šestého roku věku, pokud mu není povolen odklad. Dítě, které dosáhne šestého roku věku v době od září do konce června příslušného školního roku, může být přijato k plnění povinné školní docházky již v tomto školním roce, je-li přiměřeně tělesně i duševně vyspělé a požádá-li o to jeho zákonný zástupce. Podmínkou přijetí dítěte narozeného v období od září do konce prosince k plnění povinné školní docházky podle věty druhé je také doporučující vyjádření školského poradenského zařízení, podmínkou přijetí dítěte narozeného od ledna do konce června doporučující vyjádření školského poradenského zařízení a odborného lékaře, která k žádosti přiloží zákonný zástupce.? Čí jsou to slova?

Vzhledem k tomu, že podstatná váha doporučování leží v České republice na psycholozích, věřím, že tato změna s nimi byla konzultována. Je totiž známo, že dětští psychologové nikdy nebyli příliš nakloněni zaškolování nešestiletých dětí v kontextu českého školství.

Někteří rodiče, učitelé, novináři se domnívají, že uvedené opatření je určeno pro děti mimořádně talentované. Jasně takové zjednodušení ukazuje informace v březnovém čísle Rodiny a školy, ve které se mluví o ?malých géniích?, tedy talentovaných dětech, které by měly na základě doporučení poradenského zařízení a odborného lékaře mít možnost vstupovat do 1. třídy. Kdyby tomu bylo takhle, stačilo by vyjádření psychologa, neboť lékař není profesně kompetentní vyjadřovat se ke ?genialitě?. Zákon se naštěstí takhle nevyjadřuje, věřím, že ministerstvo školství i veřejnost chápou větší komplikovanost celé problematiky.

Školní zralost se netýká jen inteligence

Zralost dítěte pro školu se totiž netýká pouze kognitivních předpokladů ? zejména první třída neklade u běžně vyspělého a průměrně připraveného dítěte příliš velké nároky na tuto složku. Podstatnou roli při plnění školních požadavků však hrají jiné vlastnosti dítěte a rovněž podmínky, ve kterých se vzdělávání ve škole i doma odehrává. Velmi důležité je, aby se dítě dobře zapojilo do skupiny vrstevníků, aby mohlo pobyt ve škole i samotnou výuku prožívat maximálně radostně, aby se dostatečně přizpůsobilo požadavkům učitele, aby nevybočovalo z řady v projevech, chování a jednání, aby nemuselo školnímu učení věnovat příliš času a energie, aby mu tak zbylo dostatek prostoru pro řešení dalších významných vývojových úkolů. Dále je žádoucí, aby docházka do školy nepředstavovala pro dítě mimořádnou fyzickou zátěž. Z poradenské zkušenosti dobře vím, že i některé dostatečně vyspělé šestileté děti školní docházka zmáhá natolik, že bývají značně vyčerpané a po příchodu ze školy znovu občas odpoledne usínají. U mladšího dítěte je tak mnohem větší pravděpodobnost, že nebude fyzicky stačit. Proto také i zákonodárce stanovil povinnost posouzení nejen psychické, ale i tělesné vyspělosti u dětí narozených mezi lednem a červnem.

Zvládání nároků školy u dítěte na počátku školní docházky není rovněž záležitostí samotného dítěte. Jeho vlastnosti i přístupy sice hrají nezanedbatelnou roli, nicméně mnohem důležitější je, jaké podmínky ke studiu mu připravuje rodina a zejména škola. Jaké jsou způsoby podpory a pomoci dítěti, i přístupy k řešení vzniklých problémů. Jestli například řešení problémů rodiny (rozchod rodičů, nemoc, nezaměstnanost) nepředstavuje pro dítě výraznou časovou i emoční zátěž. Neměli bychom také zapomínat na to, že učitelé neposuzují výkony a chování dětí podle konkrétního data narození, ale podle ročníku, ve kterém jsou, a podle projevů a výkonnosti ostatních dětí. Z toho vyplývá, že i nejmladší dítě musí po všech stránkách odpovídat o rok až o rok a půl staršímu dítěti, jinak se jeho šance uspět snižuje. A má-li uspět výborně, jeho výkonnost musí být ještě vyšší.

Přitom vývojově i sociálně podmíněné rozdíly i mezi stejně starými dětmi jsou v tomto období obrovské. U výrazněji se odlišujících šestiletých dětí někdy běžně říkáme, že vypadají na osm, nebo naopak že reagují jako čtyřleté. Tento pohled je však velmi zjednodušující, možná se vztahuje na mentální věk nebo na další jednotlivé složky osobnosti, na tělesnou vyspělost, ale ani v takových případech neplatí absolutně a už vůbec ne ve všech směrech. Rozhodně nelze tento pohled doporučit pro celkové hodnocení dítěte. Jestliže je dítě mimořádně nadané, neznamená to, že se tato vyspělost týká všech oblastí, a že tedy uspěje stejně ve všech oblastech.

Od školy očekáváme příliš mnoho

Obhájci docházky do školy argumentují mj. tím, že škola je místem socializace. Dítě opravdu bývá ve škole v hojných kontaktech s vrstevníky. Od těchto vztahů odvozuje nemalou část své spokojenosti ve škole (některé děti se těší do školy pouze na kamarády), svého sebehodnocení. Jenže podmínkou je, že dítě se přiměřeně začlení do skupiny, že s ním někdo kamarádí. Děti v tomto věku však příliš nepřitahuje mimořádná intelektuální výkonnost, jedinečnost, ale zejména vzhled, tělesná zdatnost, oblečení, komunikativnost, společné zájmy, stejnost. Děti si povídají o tom, co je zajímá, co mají rády, co představuje jejich svět. Jestliže si dvě děti nemají o čem povídat, nijak to neřeší, prostě spolu nekamarádí. Mimořádně nadané děti mívají často výrazně odlišné zájmy než věkově stejně staří vrstevníci, více si rozumí s podstatně staršími dětmi než s vrstevníky. Dítě, které se neprosadí ze svého pohledu přirozeně, hledá jiné způsoby. A ne každý je konstruktivní, podporující rozvoj dítěte. Podstatným úkolem rodičů i školy je zajistit dětem úspěšný start do vzdělání. U dětí nešestiletých pochopitelně všichni předpokládají, že budou úspěšné i v průběhu další docházky. V opačném případě bychom si měli vyčítat naši neopatrnost a promarnění potenciálu dítěte. Škola přebírá zodpovědnost za všechny děti, které vzdělává, nicméně u nešestiletých je tato odpovědnost větší. U dětí, které přijme škola do první třídy předčasně, očekáváme výborné výsledky ve všech směrech. Katastrofu představuje neúspěch, ale už známky velmi dobré jsou pro mě na počátku školní docházky u takového dítěte neakceptovatelné. Bylo by žádoucí sledovat tyto děti i v průběhu školní docházky. Možná by jen stálo za to, zeptat se rodičů i dětí, které vstupovaly do školy předčasně, jak hodnotí tuto akci s odstupem několika let. Jestliže rodiče mají zkušenost, že jejich dítě je bystré, dychtivě a efektivně se zajímá o spoustu věcí, pak předčasný vstup do školy představuje pouze jednu možnost, jak rozvíjet potenciality dítěte. Je možné zahájit docházku do kroužků, výuku cizího jazyka, cvičení. Je velká pravděpodobnost, že se šikovnému dítěti rodiče věnovali s prokazatelnými výsledky celých předcházejících pět let, není důvod, proč by tato jejich podpora neměla být ještě jeden rok efektivní.

Rok čekání nemusí být rokem zmaru

Současně je třeba vytvářet tlak na školu v obou případech, tedy i když dítě nastoupí mladší nebo když přichází sice v termínu, ale s řadou rozvinutých dovedností. Jde o to, aby učitelé akceptovali i případné nerovnoměrnosti, tedy to, že dítě je v některé oblasti výrazně vepředu, zatímco v jiných oblastech na své úrovni, nebo dokonce pozadu.

Běžná česká škola není zatím všeobecně příliš přátelská vůči ?malým géniům?. Důvody jsou jednoduché. Částečně jsem je již uvedl ? ani velmi šikovné dítě se nemusí vyvíjet zcela rovnoměrně, takže pak učitelé odmítají přijmout jako normální, že dítě, které je například intelektově velmi vyspělé, nemusí být stejně zralé pracovně nebo sociálně. Tyto rozpory jsou pak nepříznivě interpretovány ve smyslu ?rodiče si myslí, kdovíjak není chytrý, a on si ani neumí zavázat tkaničku?. Stále ještě převážně hromadné školství nemá odlišnosti rádo a neumí s nimi dobře pracovat. Šikovné děti velmi často vyžadují individuální podněty, protože jinak se nudí, ztrácejí motivaci k učení ve škole nebo začínají vyrušovat.

Můžete namítnout, že u šikovných dětí pobytem mimo školu marníme jejich talent, a že pokud nepůjdou do školy včas podle svých kognitivních předpokladů, tak některé okolnosti se nezmění a jiné budou za rok platit v ještě intenzivnější míře. Jenže na druhé straně, čím je dítě vyspělejší, tím má větší schopnosti přizpůsobit se možnostem prostředí.

Možná se zdá nerozumné uvažovat o tom, co by se mohlo stát dříve, než to vyzkoušíme. Jenže v případě neúspěchu nelze vzít rozhodnutí jednoduše zpátky, vrátit dítě do původního stavu a za rok začít znovu, jako by se nic nestalo.

Věřím, že české školství bude ještě mnohem výrazněji diferencovat přístupy k jednotlivým žákům. Pak nebude problém, aby se šikovné dítě zapojilo alespoň v některých předmětech na úrovni dovednosti v tomto předmětu a ne podle věku, a tedy i třídy.

Jsem přesvědčený, že rodiče budou rozumní a nebudou na tuto možnost příliš naléhat. Podobně doufám, že školy nepodlehnou tlaku normativů na zvyšování počtu žáků ve třídě. Umím si v České republice představit několik málo desítek dětí, které budou po všech stránkách vyspělé natolik, že by bylo možné s klidným svědomím doporučit jejich předčasný vstup do školy. Rodičům budu ukazovat na možné souvislosti, budu klást otázky ohledně jejich očekávání, jde ovšem primárně o jejich odpovědnost za dítě.

***

Autor: Václav Mertin, Zdroj iNFORMAČNÍ a vzdělávací portál Zlínského kraje